Monika Lebedová

Po ránu jsem měla fakt ránu

15.6.2010

O tom, jak rok šíleně rychle utekl, Vás může přesvědčit hodně věcí....Třeba to, že Vám najednou začínaj prázdniny, že jedete po roce zase k moři, že jste o pár kilo těžší, že máte o nějakou tu vrásku víc a nebo taky to ( a to je můj případ), že Vám po roce přiletí zpátky kamarádka z Ameriky. Když jsme se s ní přesně před rokem loučily, myslely jsme si, že ten rok vůbec neuteče...Ale najednou koukám do kalendáře, kde mám velkým písmem napsaný EVKA ZPĚT Z AMERIKY, a je mi to jasný....Rok utekl šíleně rychle...Přemýšlím, co jsem během toho roku zažila, přežila a hlavně co jsem si užila.....No a najednou mi přijde, že jsem nestihla skoro nic...Promoce, práce,  jeden výlet do Belgie, práce, jeden vztah, práce, jeden rozchod, práce, několik desítek párties, práce, meetingů s kámoškama, práce, pár výletů domů do Olomouce, práce.....Takže nic moc spešl...Kdežto Evka sithla za rok procestovat velkou část USA, stihla si zdokonalit angličtinu, poznala nový kámoše, kulturu a určitě jí ten rok nepřišel tak fádní jako ten můj....Ale dost filozofování a coby kdyby.....

Bylo pondělí půl pátý ráno, když mi zazvonil budík a já s kámoškou Sashou jsme se vydaly Evě naproti na autobusák. Letěla z Ameriky do Německa a z Německa busem do Phy. Když nám napsala, že přijede takhle brzo ráno a ať jí jdeme čekat, napsala jsem jí, že se zbláznila a dál jsem to neřešila. Ale Sasha se pro to nadchla a nadchla i mě, takže se nedalo nic dělat... Prostě jsme se na autobusák vypravily ráno o půl pátý s tím, že jsme předtím Evě napsaly, že nedorazíme, že je to moc brzo. Prostě jsme ji chtěly překvapit...a povedlo se....Když jsme se pak totiž přikodrcaly rozespalý na nádraží, Sasha v ruce vtipně tác s chlebem a se solí, aby se Evka vrátila z americkýho snu zpátky na zem, bylo to tak strašně dojemný, že na to budu vzpomínat ještě hodně dlouho...A Evka snad taky:-) Přikládám fotku, jak nám to po ránu na nádru slušelo:-)

Zleva já, Evka a Sasha (měly jsme oranžový mikiny, abysme byly nepřehlídnutelný:-)

Mějte se,

Monika